Dobré zprávy

Jednou takhle, asi před čtyřmi lety, jsem seděl u stolu a poslouchal jsem své oblíbené skladby a videa na You Tube. Byl to příjemný den, poslouchal jsem samé žalmy a duchovní písně v aramejštině, angličtině, latině, hebrejštině, prostě pohoda. S přestávkami jsem se tomu věnoval víceméně celý den. K večeru jsem měl v jedné chvíli pocit, že mi vede z temene hlavy úzké, dlouhé vlákno někam nahoru, kam jsem až nedohlédl, ale věděl jsem, že pokračuje dál a dál. O jednom duchovním víru jsem už tady dříve psal, takže mě to nepřekvapilo ale to se týkalo přímo mě, mé osoby. Vydal jsem se nahoru po vláknu, abych zjistil, kam vede. Stoupalo výš a výš, ze vzdálené perspektivy jsem viděl jakoby procházelo třemi triádami nebeských světů a končilo v poslední z nic. Docela mě to zarazilo, protože tak daleko jsem se ještě nikdy nedostal. Později jsem si nalistoval ve wikipedii angeologii (nauku o andělech) a našel jsem obraz od Francesca Botticini - Nanebevzetí Panny Marie. Tak nějak to vypadalo, ale p...

Včera jsem psal o Velikonocích v Jeruzalémě. Ten výlet, který jsme podnikli se náramně vydařil a byl vlastně primárně určen k průzkumu energetické jeruzalémské linie, která vede z Jeruzaléma do Prahy. Je to Jakubova parketa, energie svázané se zemí (o tom ještě bude řeč), druidové a jejich péče o krajinu, to vše hrálo roli. Tuto linii jsme sledovali ještě z Prahy, viděl jsem, že končí na Pražském hradě v místě zvaném Žiži, odkud pokračuje na Říp a spolupodílí se odsud na energetickém pokrytí Čech. Na své cestě do Čech se také u Znojma štěpí a její odbočka vede na Velehrad a odsud pokrývá Moravu . Nezbývalo než prozkoumat na místě samém, odkud vlastně ta energie přichází, odkud v Jeruzalémě vede. Prameny uváděly místo Golgota, lokalitu Svatého hrobu, my jsme ale našli jiné místo, a sice na vrcholu Davidovy věže, dominanty citadely v Arménské čtvrti, poblíž Jaffské brány. Na vrchol této věže přicházejí čtyři různé energetické linie. Jedna vede z Atlantidy, ze stejného a stále činného pův...

 Jednou mi takhle ke konci roku 2017 zavolal Jakub, že by jsme se mohli spolu podívat do Jeruzaléma. Už jsem tam byl a znám to tam, a tak se mu zdálo, že by to byl príma výlet. Řekl jsem mu dobře, vyber termín a jedem. Vybral termín, let z Prahy do Tel Avivu, všechno bez problémů. Až později jsme zjistili, že to byl termín přesně na Velikonoce, 29.3 až 1.4.2018, náhoda? nevím, ale být v Jeruzalémě na největší svátek křesťanského světa mi přišla dobrá náhoda. Měl jsem v té době plnou hlavu problémů, přicházely nové a nové duchovní otázky a odpovědi nikde. Jeruzalém byl plný poutníků z celého světa, skupiny ochotníků přehrávaly na volných prostranstvích pašije, v ulicích Starého města jsme potkávali procesí nesoucí v popředí Ježíšův kříž, policie usměrňovaly davy, dopravu, vojáci na všechno dohlíželi, prostě dobře organizovaný mumraj. Bydleli jsme na v penzionu na Olivové hoře, Jeruzalém jako na dlani a tak jsme hned první večer vyrazili na průzkum Starého města. Moc dlouho to netrva...

 Dnes budu psát o smrti. Ne o tom, co si můžete vyhledat na internetu nebo v různých knihách, ale o mém pohledu a osobní zkušenosti. Asi před deseti lety mi zemřela matka. Bylo to po dlouhodobé Alzheimerově chorobě, kdy funkce mozku pomalu slábla a tělo bylo paralyzováno. Poslední dva roky byla v domácí péči u mé dcery, která se, kromě svých ošetřovatelských povinností v hospici, kde pracovala, o ni svědomitě starala. Žil jsem tehdy v jiném městě a pracovně jsem byl velmi vytížený. S dcerou jsme si volali a vždycky jsem měl dojem, že je všechno v pořádku. Teprve později jsem si uvědomil, že jsem vnímal duši matky, nikoli stav jejího fyzického těla. Ano, tělo bylo na ústupu, ale duše byla stále stejně aktivní, čilá, stále stejně vnímavá, účastnila se okolního života tak, jako by byla ve zdravém těle. Teprve dodatečně jsem si uvědomil, že ačkoliv těla nemocných jsou nefunkční, nehybná, různě poškozená a zdánlivě nic nevnímají, jejich duše jsou stále akceschopné. Nicméně nastal den po...

Dnes jen pro doplnění jsem si přidal motto v záhlaví z mého účtu na YT. Vybral jsem si ho před lety z komunikace se svými průvodci, protože ta formulace i myšlenka se mi velmi líbila. Byly to krásné časy. Brilantní formulace, krásná čeština, rád na to vzpomínám. Měl jsem těch zápisků hodně, ale časem se mi někde poztrácely, vím sice kde, ale tím nechci tento blog zatěžovat. Ne každá vzpomínka je stejně radostná. Nicméně možná to zbylé torzo ještě projdu a třeba tam na něco vhodného narazím, anebo napíšeme něco nového, teď když budu mít motivaci to jistě půjde. Ta komunikace s průvodci měla svůj vývoj a zprvu probíhala dost ztuha, praxí ale naše výměny probíhaly snadněji a lehčeji, asi tak, jako se děti učí ve škole psát, a pak už to fičelo jako nic. Potom jsme přešli k přímé komunikaci, dnes se tomu říká on-line a dlouho to tak přetrvávalo a je to tak vlastně dodnes, akorát se změnili průvodci. ne, že by ti původní někam zmizeli, jsou tam stále (a srdečně je tímto zdravím, jistě se brz...

 Po dlouhé době veřejné nepřítomnosti, plné vnitřních (ale i vnějších) zápasů a bojů, jsem podlehl tlaku okolností a doby - a jsem opět zde. Naposledy jsem se objevil asi tak před šesti lety na svém kanálu YT v jakémsi příspěvku, ale od té doby se mnohé změnilo. Jednak se změnilo mé místo pobytu, dnes žiji mimo EU, ale taky došlo (a stále dochází) ke kontinuálním změnám na mé, troufám si říci, duchovní cestě, a to je vlastně jediný důvod mého znovuobjevení. Totiž těch věcí, které se mění a které ke mně neustále přicházejí je už tolik, že způsobují vnitřní přetlak, který musím nějakým způsobem regulovat a nic lepšího mě nenapadlo, než o tom začít psát. Jistě, ještě bych o tom mohl dělat nějaká videa, k čemuž možná nakonec i taky dojde, ale všechno má svůj čas. Tento úvodní příspěvek vzniká naprosto spontánně a neplánovaně, ale pokud bych měl nějak systematicky pokračovat, možná by to mělo mít nějakou strukturu a řád. Z předchozí zkušenosti vím, že lidi, kteří neočekávaně narazí na m...