Začínáme...

 Po dlouhé době veřejné nepřítomnosti, plné vnitřních (ale i vnějších) zápasů a bojů, jsem podlehl tlaku okolností a doby - a jsem opět zde. Naposledy jsem se objevil asi tak před šesti lety na svém kanálu YT v jakémsi příspěvku, ale od té doby se mnohé změnilo. Jednak se změnilo mé místo pobytu, dnes žiji mimo EU, ale taky došlo (a stále dochází) ke kontinuálním změnám na mé, troufám si říci, duchovní cestě, a to je vlastně jediný důvod mého znovuobjevení. Totiž těch věcí, které se mění a které ke mně neustále přicházejí je už tolik, že způsobují vnitřní přetlak, který musím nějakým způsobem regulovat a nic lepšího mě nenapadlo, než o tom začít psát. Jistě, ještě bych o tom mohl dělat nějaká videa, k čemuž možná nakonec i taky dojde, ale všechno má svůj čas. Tento úvodní příspěvek vzniká naprosto spontánně a neplánovaně, ale pokud bych měl nějak systematicky pokračovat, možná by to mělo mít nějakou strukturu a řád. Z předchozí zkušenosti vím, že lidi, kteří neočekávaně narazí na moji stopu v digitálním prostředí sociálních sítí, jsou zprvu zaraženi a neví, co jsem vůbec zač a co si mají o tom co říkám, myslet. Na tomto místě bych rád uvedl, že myslet si každý může co chce a nakládat se svými pocity jak chce, pokud neomezuje a neotravuje ostatní. Všechno, co bude uvedeno v tomto blogu, je pouze moje osobní zkušenost, pokud nebude uvedeno jinak. 

Takže bych začal poněkud zeširoka, zabrousím do minulosti, ale jen krátce a v oblasti, která se týká daného tématu. Je to nutné, protože si dovolím vyložit zde svou teorii počátku. Tedy, pocházím z Ostravy, kde jsem začal v druhé polovině sedmdesátých let minulého století (ano ano, čas letí) s jógou. bylo to samozřejmě za komunistů, v té době to bylo sice povoleno, ale ostře sledováno. Dělala se hlavně  hathajóga, která připomínala tělesná cvičení ze Sokola, což posilovalo tělo a zvyšovalo výkony v budovatelských pětiletkách. Co ale tehdejší moci poněkud unikalo bylo to, že současně se posilovala i ostatní, jemněhmotná těla, ale to se projevovalo mnohem později. Nicméně se to projevilo a když se o tom dnes s někým bavím, tak říká, O.K., když to máš ty, proč to nemám já. Když ty toto a toto "vidíš", proč to nevidím já? A tady jsme u těch aktivních těl. Jejich citlivost rostla úměrně s cvičením a vzpomínám si na ten první okamžik, kdy se to u mně projevilo, a sice na soustředění v Losinách, kde jsem se účastníl prázdninového soustředění z jógy, které pořádala olomoucká organizace. Při jednom odpoledním cvičení, byla to kevala pranajama do 4. a do 6. čakry, jsem najednou tu energii, o které mluvil instruktor, viděl. Byla silná asi jako tužka, zlatě zářila a proudila zepředu kolmo do mé 4. čakry. Bylo to, jako proud vody z vysokotlaké hadice, namířený na bramboru pečenou v popelu, ten proud odlupoval jednotlivé slupky popele a spálených obalů jádra a uvnitř začal zářit střed čakry zlatorůžovou barvou a byl větší a větší. Pak cvičení skončilo a věnovali jsme se dalším činnostem, Nikomu jsem o tom neříkal, protože mi to nepřipadalo důležité. Druhý den jsem měl službu v kuchyni a tam u škrábání brambor jsme si sdělovali svoje zážitky. O jednoho se pokoušely mdloby, druhý se potil a tak podobně a já jsem přišel se svou troškou do mlýna. Poslouchala mě tam jedna velmi pokročilá a zasloužilá účastnice kursů a pak mi položila pár technických otázek, aby viděla, jestli to, co říkám, je opravdu moje zkušenost anebo načtená vědomost. Ptala se na čakry, idu a pingalu ( to jsou taky energie), jak vypadají, kudy vstupují do těla a kudy vedou a tak. Řekl jsem jí to, ona zvážněla a pak řekla, víš, co nám to tady vykládáš? Toto popisuje Alexandra David-Neelová ve své knize Cesta do Lhasy. Řekl jsem jí, že to nevím, že jsem tu knihu nečetl a tím to skončilo. Nicméně jsem zjistil, že když na tyto věci zaměřím svoji pozornost, tak je prostě "vidím". Je to je zástupný výraz, protože je nejblíže tomu vjemu, který nám zprostředkovává zrak, ale je to zcela jiný vjem. No a podle té mé teorie je to proto, že se rozvinula citlivost jemněhmotných těl, a ta mají odpovídající orgány a schopnosti těl hmotných a u rozvinuté spolupráce všech složek prostě člověk pak "vidí" to, co jiní ne. Důležité je zachovat pravidlo, že vždy já sám rozhoduji, jsem autorita, která určí co se bude dít a co se nebude dít, protože jinak bychom velmi brzy ztratili svou svobodnou vůli a mohli bychom např. podlehnout vůli cizí. A že tam takových možností je mnoho, o tom není pochyb.

No, takže toto byly moje začátky. Pak přibývaly časem další schopnosti, někdy to bylo za velmi dramatických okolností (časem se k tomu taky dostaneme) a tak to vlastně pokračuje stále. Schopností sice již tolik nepřibývá (nikdy jsem o žádné neusiloval a už to fakt stačí), zato informací ano. A o tom budu průběžně psát. Jak jsem již uvedl, tento vstup je první a docela neplánovaný. Na svědomí ho má Jakub, můj syn, který mi dnes odpoledne oznámil, že toto datum je naprosto výjimečné a že u něj dochází každoročně 22.2  k významným událostem. Asi mi tu exklusivitu propůjčil, protože to, že jsem s jeho pomocí založit tento blog a napsal jsem první příspěvek se rovná zázraku. Ale taky musím napsat, že ten důvod, pro který jsem se odhodlal něco veřejně napsat, není jen zázrak. Je to taky proto, že pomalu zapomínám i ty svoje zážitky a zkušenosti, splývají mi v jednu jakousi minulost, která což uznávám, může být pro někoho zajímavá, pokud se pohybuje ve stejné oblasti. Bude ale asi dobré si udělat nějako osnovu, ale co, starou belu, žádnou osnovu si dělat nebudu a napíšu co mě zrovna napadne. Na co si vzpomenu anebo co mi zrovna přijde. 

Teď jsem si vzpomněl ještě, když jsme zpočátku všichni toužili mít svého nějakého Mistra, Autoritu, která by nás vedla, učila, ochránila, inspirovala a tak, samozřejmě ve fyzickém těle, tak jeden měl toho, druhý tamtoho a já pořád nic, prostě to nešlo. Až mnohem později mi moji (astrální) průvodci řekli - ty nebudeš mít žádného Mistra, ty jsi prvolezec. Ty musíš jít sám vepředu a vybrat bezpečnou cestu pro ostatní, kteří tě budou následovat a které budeš mít na laně za sebou. No, podotýkám, že po skalách nelezu, nikdy jsem nikoho na laně za sebou, ani před sebou neměl. Tak uvidíme.