Ještě tak trochu velikonoční.

Včera jsem psal o Velikonocích v Jeruzalémě. Ten výlet, který jsme podnikli se náramně vydařil a byl vlastně primárně určen k průzkumu energetické jeruzalémské linie, která vede z Jeruzaléma do Prahy. Je to Jakubova parketa, energie svázané se zemí (o tom ještě bude řeč), druidové a jejich péče o krajinu, to vše hrálo roli. Tuto linii jsme sledovali ještě z Prahy, viděl jsem, že končí na Pražském hradě v místě zvaném Žiži, odkud pokračuje na Říp a spolupodílí se odsud na energetickém pokrytí Čech. Na své cestě do Čech se také u Znojma štěpí a její odbočka vede na Velehrad a odsud pokrývá Moravu . Nezbývalo než prozkoumat na místě samém, odkud vlastně ta energie přichází, odkud v Jeruzalémě vede. Prameny uváděly místo Golgota, lokalitu Svatého hrobu, my jsme ale našli jiné místo, a sice na vrcholu Davidovy věže, dominanty citadely v Arménské čtvrti, poblíž Jaffské brány. Na vrchol této věže přicházejí čtyři různé energetické linie. Jedna vede z Atlantidy, ze stejného a stále činného původního energetického zdroje, ze kterého vede mj. i linie na vrchol hory Ponta do Pico na Azorských ostrovech a pak dále do Evropy. Pro další linie, přicházející na vrchol Davidovy věže již tak přesnou lokalizaci původního zdroje nemáme. Jedna vede směrem od Egypta, s největší pravděpodobností přivádí energii pyramid (ty ale svou vlastní energii nemají, jsou to transformátory a symboly), další dvě pak přicházejí ze dvou různých úrovní vyšších světů a jejich linie se ztrácí po několika stovkách metrů od vrcholu věže. No a pochopitelně existuje napojení na energii Svatého hrobu, v jehož energetickém poli se tato věž nachází. Všechny tyto energie se slévají a vytvářejí jednu novou kvalitu, která je vedena do Prahy. Kdo, kdy a jak tuto linii vytvořil dnes nevíme, vypadá to ale na skupinovou práci vysokých zasvěcenců tvořících bez ohledu na prostor a čas. Mí průvodci mi říkají - jo, to jsi napsal hezky, takže tak asi nějak to bude. Možná se k tomu ještě někdy dostaneme. 

S těmi energiemi je to stejně zajímavé. Jednou, asi tak před deseti lety, jsem seděl u PC a sledoval jsem film, byl to hollywoodský snímek Cesta do Santiaga. Nevím už proč, možná jsem o této cestě taky uvažoval a někdo mi ho doporučil. Děj byl jednoduchý - nijak spirituálně aktivnímu americkému lékaři zemřel syn, jehož touhou bylo vykonat cestu do Santiaga de Compostela. Aby mu otec splnil jeho přání, vzal urnu s jeho popelem a vykonal tuto cestu za něj. Přes různé peripetie cíl splnil a pak pokračoval až oceánu, kde popel syna rozptýlil do vody. Přes počáteční odstup mě ten film docela pohltil a říkal jsem si, proč lidé jezdí na taková místa, co jim to dává, jak vlastně takové místo vznikne, když tam před tím nebylo a další a další podobné otázky. Asi v polovině filmu jsem si šel udělat čaj, šel jsem do kuchyně, odkud na místo u PC nebylo vidět. Přesto jsem se tím směrem díval a najednou jsem viděl pithu, duchovní vír, který se točil na místě, kde jsem před tím seděl. To, že to vidím svýma duchovníma očima jsem poznal hned, protože jsem ho viděl "skrze zdi" což normálně  vidět není. Byl asi 1.5 metrů vysoký a otáčel se ve směru hodinových ručiček. To taky není jedno, protože ve směru pohybu je energie dostředivá, tzn, přivádí se ke středu víru, při opačném směru je to naopak. Zajímavé je, že s tímto fenoménem se pracuje i při rituálech (např, při zasvěcení, konsekraci, sakrálních staveb). Ale vrátím se ke svému víru. Mi v popisované příhodě přinesl poznání a odpovědi na mé otázky ohledně energií a poutních (svatých) míst. Takže - tyto energie jsou svázané s hmotou (rozuměj stavby, půda atp.), to znamená jsou na konkrétním místě a nikde jinde. Pokud chceme navštívit místo např. zázraku, zjevení či jiného duchovního výkonu, musíme tam prostě zajet. A jedeme tam proto, protože máme naději, že dosáhneme duchovních výšin (anebo alespoň něco uloupneme pro sebe) společně se stoupající energií, která do těchto výšin vede právě z tohoto konkrétního místa. Což je vidět, to můžu potvrdit. Jednou jsme byli v Meždugorje a už na příjezdu, tak 20 km od toho místa jsem viděl ohromný sloup bílo-modré energie, stoupající nad posvátným místem zjevení Panny Marie, pak samozřejmě byla ta energie i na různých místech v různé intenzitě po celé vesnici. Při svých cestách po Izraeli jsem cítil energie jednotlivých míst zcela zřetelně co se týče velikosti i kvality. Existuje podrobný itinerář celé cesty i energetických a duchovních zážitků, někdy o tom tady napíšu. 

Další věc je původ energií na poutních místech. Jednak můžou vzniknout dějinnou událostí a zůstat na stejném místě. Původní energie můžou být i docela malé, ale ta energie poutníků, kteří přicházejí se svými modlitbami a emocemi ty energie posilují a rozmnožují. Je to dokonce tak, že i když na nějakém poutním místě původ spirituální energie nelze dohledat, ta vlastní energie tam je! Ti lidé ji tam prostě přinesou a zanechají, vytvoří energetický vír, sloup energie, který se dál a dál posiluje a sílí. To všechno mi přišlo při sledování toho filmu o Santiagu de Compostela, kam se chodí pro přesvědčení, že v místní katedrále sv Jakuba jsou, podle legendy, umístěny ostatky jednoho z apoštolů, - sv. Jakuba Staršího. Jak už to bývá, je mnoho zastánců této legendy, stejně jako odpůrců, ale ve finále je to jedno. Ta spirituální kvalita je tam prostě přítomna. Vše, co bylo tady řečeno je mojí osobní zkušeností a přímým poznáním, což v praxi ovšem znamená, že není nikdo jiný, kdo by tyto věci nezávisle posoudil, a proto jsem v hodnocení vlastních vjemů velmi opatrný. Cením si proto jedné zkušenosti z Meždugorje, kdy jsme se zúčastnili  mše a pak mezi nás přišel mši sloužící duchovní, Čech z kláštera od Plzně, už přesně si na tu kongregaci nevzpomínám. Velmi dobře si ale vzpomínám na příběh, který nám vyprávěl o sv Maří Magdaléně, který měl od svého přednášejícího ze semináře. V družině Maří Magdalény, která podle legendy po smrti Ježíše odplula na lodi po Středozemním moři až na jižní pobřeží Francie, byla i jedna cikánka. Cikáni proto přijali světici Maří Magdalénu za svou a místo, kde se podle legendy vylodila,  Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, považují za své poutní a posvátné místo. A údajně ten představitel církve řekl: "Pánové, my nevíme, jestli ta legenda je pravdivá nebo ne, ale faktem je, že dnes tam ta Máří Magdaléna je." Pro mě to byla velká satisfakce a vlastně potvrzení, že všechny moje, již dříve přijaté informace, jsou přesné a správné a byly takto naprosto nezávisle potvrzeny.