Dobré zprávy

 Možná bych mohl zmínit, jak jsem se dostal k advaita - vedantě. Dnes můžu říct, že je to asi to nejlepší, s čím jsem se na své duchovní cestě setkal. Přibližně před čtrnácti lety lety, jsem se setkal s astrologem Antonínem Baudyšem st., kterého jsem v té době požádal o vypracování horoskopu, jak už to tak v klíčových dobách života bývá. Chtěli jsme stavět dům, zajímalo mě jaké jsou vyhlídky atd atd. Docela jsme si sedli a při jedné takové konzultaci mi doporučil Eckharta Tolleho. Překlady jeho knih se začaly v té době objevovat i v Česku, začalo to myslím knihou Moc přítomného okamžiku. Trochu jsem se na to mrknul, ale nijak mě to neuchvátilo, projev Tolleho mi připadal poněkud amorfní, rozvláčný, a navíc jsem měl před sebou stavbu domu, podnikání atp. Věnoval jsem se tedy každodenním záležitostem, ale průběžně, sem tam jsem sledoval, co se na internetu děje. Protože to byla příbuzná oblast, YT mi nabízel i jiné tituly a mezi jinými i Moojiho, jako učitele advaita vedanty, ikdyž t...

Jednou takhle, asi před čtyřmi lety, jsem seděl u stolu a poslouchal jsem své oblíbené skladby a videa na You Tube. Byl to příjemný den, poslouchal jsem samé žalmy a duchovní písně v aramejštině, angličtině, latině, hebrejštině, prostě pohoda. S přestávkami jsem se tomu věnoval víceméně celý den. K večeru jsem měl v jedné chvíli pocit, že mi vede z temene hlavy úzké, dlouhé vlákno někam nahoru, kam jsem až nedohlédl, ale věděl jsem, že pokračuje dál a dál. O jednom duchovním víru jsem už tady dříve psal, takže mě to nepřekvapilo ale to se týkalo přímo mě, mé osoby. Vydal jsem se nahoru po vláknu, abych zjistil, kam vede. Stoupalo výš a výš, ze vzdálené perspektivy jsem viděl jakoby procházelo třemi triádami nebeských světů a končilo v poslední z nic. Docela mě to zarazilo, protože tak daleko jsem se ještě nikdy nedostal. Později jsem si nalistoval ve wikipedii angeologii (nauku o andělech) a našel jsem obraz od Francesca Botticini - Nanebevzetí Panny Marie. Tak nějak to vypadalo, ale p...