O smrti.
Dnes budu psát o smrti. Ne o tom, co si můžete vyhledat na internetu nebo v různých knihách, ale o mém pohledu a osobní zkušenosti. Asi před deseti lety mi zemřela matka. Bylo to po dlouhodobé Alzheimerově chorobě, kdy funkce mozku pomalu slábla a tělo bylo paralyzováno. Poslední dva roky byla v domácí péči u mé dcery, která se, kromě svých ošetřovatelských povinností v hospici, kde pracovala, o ni svědomitě starala. Žil jsem tehdy v jiném městě a pracovně jsem byl velmi vytížený. S dcerou jsme si volali a vždycky jsem měl dojem, že je všechno v pořádku. Teprve později jsem si uvědomil, že jsem vnímal duši matky, nikoli stav jejího fyzického těla. Ano, tělo bylo na ústupu, ale duše byla stále stejně aktivní, čilá, stále stejně vnímavá, účastnila se okolního života tak, jako by byla ve zdravém těle. Teprve dodatečně jsem si uvědomil, že ačkoliv těla nemocných jsou nefunkční, nehybná, různě poškozená a zdánlivě nic nevnímají, jejich duše jsou stále akceschopné. Nicméně nastal den po...